Heřmanova Huť - Klenčí  2:1 (1:1)

branky : 25´ Lakó M., 90´ Gust

střídání : 80´ Brož za Poslední Jar.

Po našem zaváhání ve Zbůchu nás čekal reparát s Klenčím, které jsme hostili v našem útulném svatostánku a podle jarních výsledků soupeře se zdálo, že vítězství je naší povinností. Klenčí ve dvou prvních kolech dvakrát prohrálo a navíc dostalo pěkně naloháno (1:7 a 2:6),  k tomu byly na naše vítězství vypsány speciální prémie, takže o vítězi bylo už prakticky rozhodnuto předem. My jsme se tentokrát, díky rozšířené marodce, nesešli v takovém počtu jako před týdnem, ale hosté na tom byli ještě o poznání hůř, tudíž ani užší kádr nás nemohl připravit o body.

Po očistci ve Zbůchu tentokrát rozhodovali zápas opět slušní pánové v černém, což Klenčí trošku vyvedlo z míry, páč ze svého hřiště na tuto nejsou zvyklí. Divácí si ještě ani nestačili přečíst Heřmánka a na hosty se už valil jeden útok za druhým. Bohužel si ani jeden z našich borců nevzal příklad z trenéra, který před týdnem pálil za béčko do černého hned dvakrát a tak byl k vidění festival neproměněných šancí. Naší nemohoucnost asi nejlépe doložil Casio, který v ložence století trefil Vesiho, jenž stál mezi ním a prázdnou kisnou. To kulaté pořád lítalo kolem branky Klenčí, ale do ní se ne a ne zakutálet. Už se zdálo, že to bude další zápas, kdy by se klidně mohlo hrát celý den, ale nám prostě nebude přáno skórovat, když se míč snesl na Šimpiho hlavu a od ní se, světe div se, odrazil do zařízení. Náš tlak nepolevoval ani po prvním gólu a tak ochozy očekávaly vylepšení našeho skóre v tabulce, bohužel však místo našeho druhého gólu přišlo vyrovnání. Dvakrát hosté zahrozili z brejku což pro nás nebylo dostatečným varováním a tak do třetice už bylo vymalováno. Tuten trest přišel těsně před přestávkou, takže bylo v kabině nad čím debatovat.

Do druhého poločasu byl úkol jasný, uklidnit se a pokud možno co nejdříve rozvlnit síť za lapkou Klenčí. Nicméně jedna věc je si něco říct a druhá tak činit, i ve druhém poločase jsme tak pálili jednu šanci za druhou, že takhle pálit slivovici, tak máme zásoby na dvě generace heřmaňáků. Divácí za klandrem si už začali stěžovat na bolest krku, páč si ho málem ukroutili nad tím co všechno dokážeme neproměnit a ve vzduchu byla i obava, aby se Klenčí ještě nakonec neutrhlo a nedalo gól z nějakého brejku. Na naší polovinu hřiště se sice hosté několikrát podívali, ale evidentně se báli Kaliho a tak si netroufli jej ohrozit. Časomíra již ukazovala blížící se konec zápasu, optimisté tak trhali tikety, pesimisté se radovali, že tušili náš neúspěch a neutrálové byli zvědaví na penalty, když jsme zahrávali roh. Po centru do vápna míč lítal sem tam a zdálo se, že nám prostě dnes vítězná branka přána nebude, v tom se ale míč snesl na Posliho hlavu, od které se odrazil do spojnice, odtud směroval na brankovou čáru a od drnu se odrazil do protisměru nabíhajícího Gustíka, což vypadalo, že se hosté opravdu ubrání. Náš největší plajer ale předvedl, že musí být skvělý tanečník, páč se rychle zorientoval a nepopsatelnou taneční kreací dokázal dostat hlavu pod merunu a tu neomylně nasměroval do sítě. Klenčí již nemělo čas na případné vyrovnání a tak jsme se mohli radovat z vydřené, ale zasloužené výhry 2:1, což si zasloužilo následnou bujarou pozápasovou oslavu ;-)