MISTROVSKÉ UTKÁNÍ: 15. kolo I.B třída IV. TŘÍDA sk. "A"

V rozjeté sezoně jsme tentokrát zajížděli do Pernarce, který s Hunčicemi bojuje o první flek, takže po naší blamáži z minulého týdne moc lidí v body nevěřilo. Jako první do Pernarce přijeli Jarda Alexa s Bohemákem a chvilku po nich Urbi a tuta trojice z Plzně zůstala v němém úžasu, když dorazil zbytek týmu. Celkem nás bylo přesně jedenáct, ale někteří měli krev rozředěnou za dva, takže aspoň v něčem jsme měli nad domácími navrch. Z áčka nám přispěchali pomoct Pepíček a Šuli, jenž to slíbili po včerejším zápase prvního mužstva a s nimi přijel i Konef, který měl být tajným trumfem do útoku. Vzhledem k postavení obou mužstev v tabulce a stavu základních jedenáctek se zdálo, že se nebude řešit kdo vyhraje, ale spíše o kolik gólů nás domácí převálcují. Kdo však blíže studuje výkony heřmanské Benfiky, tak tušil, že to tak jednoduché Pernarec mít nebude. Alkohol totiž některé naše hráče dostává do rauše a když jsme se k tomu dozvěděli, že když hostitele obereme o nějaký bodík, tak se můžeme těšit na pivní odměnu z Hunčic, tak se dalo čekat, že budeme sakra kousat.

Od úvodních minut byli o něco aktivnější domácí, avšak na dostřel Efovo branky jsme je nepouštěli. Když už jsme Pernarec nechali zakončit, tak jsme se mohli spolehnout na nejlepšího gólmana na tři, a nebo na tyče zařízení, do nichž domácí pálili během prvního poločasu hned dvakrát, nicméně byl Pernarec o něco fotbalovější a tak nebylo divu, že se nakonec ujal vedení. Domácí byli určitě fotbalovější, ale my jsme do hry zase dávali srdíčko. Důkazem toho byl hlavně Konef, který je z branky zvyklý na hranice vápna, z nichž se moc často nedívá a tak nebylo divu, že se v Pernarci pohyboval jen ve středovém kruhu. Jak ale prohlásil Efa, Konef byl celých dvacet minut ve sprintu a tak po patnácti minutách opustil hřiště zcela vyčerpaný, i když to maskoval za zranění. Zlé jazyky tvrdí, že pro nás byl odchod našeho útočníka největším posílením mužstva, neb my nejlépe hrajeme v oslabení. Určitě bylo potěšující, že jsme do přestávky udrželi nadějný výsledek 0:1.

Druhé poločasy jsou v našem podání poslední dobou celekm hororové, ale v Pernarci tomu bylo jinak. Domácí jsme sice nezavřeli v házenkářském zámku, nicméně jsme hrozili z brejků a jeden takový přetavil Urbi ve vyrovnávající gól, když zkušeně přeloboval vyběhnuvšího gólmana domácích. V naší obraně působil tradičně spolehlivý Mendes, ale jak to bývá, tak i mistr tesař se někdy utne a tentokrát se utnul náš obránce, když neměl komu nahrát a tak dal malou domů, kterou však vystihl domácí útočník a vrátil Pernarci vedení. Po chvíli si naši hostitelé neodpustili další gól a tak to s námi nevypadalo nejlépe. Pomalu se blížil konec a nikdo z přítomných asi nepochyboval o vítězi zápasu, když jsme zahrávali roh. Domácí obrana odvrátila míč jen na hranici velkého vápna kde se do meruny opřel Bohemák a i s pomocí zad jednoho z protihráčů snížil na 2:3. Po tutom úspěchu nás bylo plné hřiště a domácí nevěřili vlastním očím jak deset chlapů předposledního týmu zle zatápí kompletní jedenáctce vedoucího mužstva. Blízko k vyrovnání měl Pepíček, jenž se objevil zcela osamocen před brankařem, ale vybral si špatný míč z těch tří co viděl a tak to napálil do strážce domácí svatyně. Do konce zápasu už zbývaly jen dvě minuty, když Rajty ve vápně vybojoval penaltu. K té se postavil Pepíček, který se tentokrát soustředil na správný výběr míče a s trochou štěstí se mu povedlo vyrovnat.

Po remíze tak následovaly penalty, které si z našeho mužstva kopli pouze tři hráči, Kali mířil pouze do padajícího gólmana, Kamík byl úspěšný, ale třetí v pořadí, Bohemák svou střelou pouze olízl spojnici zařízení. Domácí byli 100% a tak získali bonusový berbrův bod, nicméně celé naše mužstvo si zaslouží pochvalu, páč na place nebyl jediný hráč, který by nebojoval.